Autorka
Jaroslava Nietscheová
Tento článek je ohlasem na příspěvek Tomáše Justa: Pojem do neoficiálního vodohospodářského slovníčku, který se nebude všem líbit: Povodňový paradox
Povodeň znamená vždy pro postižené území větší či menší, někdy bohužel i katastrofální náhlé změny, se kterými se společnost a zejména vlastníci postižených nemovitostí musí vyrovnat. Vodní zákon (č. 254/2001 Sb. o vodách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů) převzal tradiční právní úpravu této problematiky z předchozích zákonů prakticky už od poloviny 19. století. Stav, který byl povodní bezprostředně způsoben, je považován a označován za povodňovou škodu.
Vodní zákon ukládá vlastníkům postižených nemovitostí, zejména vlastníkům vodních děl, povinnost odstraňovat vzniklé povodňové škody na svém majetku – § 84 odst. 1, písm. k) a § 85 odst. 1, písm. l) vodního zákona. Vodní zákon ukládá povinnost odstraňovat povodňové škody, tedy stavy způsobené povodní na korytech vodních toků (včetně přirozených koryt) i správcům vodních toků. Ti jsou zejména povinni zabezpečovat kritická místa v těchto korytech vodních toků pro případ další povodně a obnovovat průtočný profil koryt vodních toků po povodni – § 83 písm. m) vodního zákona.
Cílem odstranění povodňových škod je zajistit návrat stavu nemovitosti, vodního díla nebo koryta vodního toku do původního stavu, v němž se nacházely před povodní. U staveb, včetně vodních děl, je situace jednoduchá v tom, že původní stav před povodní je více méně známý – z platných povolení příslušných stavebních úřadů nebo z dokumentace skutečného stavu. U přirozených koryt vodních toků je situace složitější, protože skutečná situace přirozeného koryta vodního toku před povodní není obvykle detailně dokumentována.
V souvislosti s teoriemi o tom, že si vodní tok sám vytvořil nový, přírodě blízký stav, který je třeba respektovat, došlo k novele vodního zákona (zákonem č. 150/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů), která založila institut protokolu o povodňových škodách.
Protokol je povinně sepsán z každé povodňové prohlídky prováděné správcem vodního toku – § 83 písm. l) vodního zákona – o stavu vodního toku po povodni a vzniklých škodách. Vodní zákon uložil správcům vodních toků provádět tyto povodňové prohlídky „ve spolupráci s orgány ochrany přírody a vodoprávními úřady“. Tyto protokoly o zjištěných povodňových škodách jsou obvykle formalizované. Je v nich popsán zjištěný stav a způsob jeho odstranění. Vodní zákon vyžaduje, aby s tím – tedy se zjištěnou povodňovou škodou na korytě vodního toku i s navrhovaným způsobem jejího odstranění – vyslovily souhlas i orgán ochrany přírody a vodoprávní úřad. Pokud některý z nich svůj souhlas vyjádřený podpisem protokolu z povodňové prohlídky odmítne, tento protokol není formálně sepsán a stav způsobený povodní na korytě vodního toku není formálně uznán za povodňovou škodu.
Správce tohoto vodního toku potom není povinen takový stav odstranit ani jej měnit. Správce vodního toku se obvykle k takovému stavu koryta vodního toku dál chová jako k jeho normálnímu stavu – novému tvaru koryta, které spontánně vzniklo působením přírodních sil – § 44 odst. 2 vodního zákona.
Pokud by správce vodního toku, vlastník sousedící nemovitosti nebo jiná osoba dospěli k závěru, že je tento stav nevyhovující, mají možnost buď ohlásit provedení vodohospodářských úprav – § 15a odst. 3 vodního zákona – nebo provést stavbu vodního díla, úpravy koryta vodního toku, na základě územního rozhodnutí o umístění této stavby – § 79 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších přepisů – a stavebního povolení – § 15 odst. 1 vodního zákona a § 108 a násl. stavebního zákona.
Odstraňování povodňových škod na korytě vodního toku provádí správce vodního toku na vlastní náklady, provedení ostatních vodohospodářských úprav nebo stavbu vodních děl hradí jejich investor.
Odstraňováním povodňových škod zpravidla nevznikají nové stavby, maximálně jsou původní stavby obnoveny – § 15a odst. 3 vodního zákona. Nevzniká také nové koryto vodního toku, jen je původní koryto obnoveno, respektive je obnoven jeho průtočný profil. S touto filozofií souvisí i vyloučení působení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů při odstraňování povodňových škod na korytech vodních toků – § 83 písm. m) vodního zákona. Stav, který nastal následkem povodně – tj. vznikl okamžitě působením velkých vod nebo se vyvinul následně na takto změněném korytě vodního toku, je považován za nežádoucí a má být odstraněn.
Pokud tomu tak v konkrétním případě nebylo, je na orgánech veřejné správy, aby, v rámci ochrany různých veřejných zájmů, nesouhlasily s protokolem z povodňové prohlídky nebo se způsobem řešení při jejím odstraňování. Kompetence orgánů ochrany přírody k ochraně obecně, nebo zvláště chráněných částí přírody zde není dána.
Povodňová škoda zapsaná v protokolu z povodňové prohlídky musí být správcem vodního toku odstraněna. Vodní zákon k tomu však nestanoví konkrétní lhůtu.
Při velkých povodních k jakým došlo v roce 1997, 2002,2006 nebo 2013 může být povodňová škoda v konkrétním případě odstraněna až s odstupem delší doby, někdy několika měsíců, výjimečně i několika let. K prodlužování této doby významně přispívá nezbytnost veřejné soutěže na zhotovitele podle zákona č. 137/2006 Sb. o veřejných zakázkách, jde-li o veřejnou zakázku.
Správci vodních toků tedy „nevytváří atraktivní zakázky na regulační práce za každou cenu“. Plní jen povinnosti uložené zákonem v případech, kdy se příslušné orgány státní správy shodnou na tom, že je taková práce nezbytná.
Po povodních, zvláště velkých nebo jdoucích v rychlém sledu za sebou, přichází vždy, v minulosti i nyní, volání veřejnosti, zvláště vlastníků ohrožených nemovitostí opakovaně povodněmi poškozených, po stavebním řešení ochrany před povodněmi.
V minulosti vybudovaná protipovodňová opatření – ohrázování koryt vodních toků, jejich zahloubení, napřímení apod. – jsou faktem, s nímž je nutno počítat a vycházet z jejich funkce. Jejich vlastníci jsou povinni udržovat je v řádném stavu tak, aby nedocházelo k ohrožení bezpečnosti osob, majetku a jiných chráněných zájmů – § 59 odst. 1, písm. b) vodního zákona.
Vlastník těchto vodních děl, pokud by dospěl k závěru, že nyní nejsou potřebná nebo jsou dokonce škodlivá pro jakýkoliv veřejný zájem – např. ochranu přírody – mohl by je odstranit jen na základě povolení příslušného vodoprávního úřadu jako speciálního stavebního úřadu – § 15 odst. 1 vodního zákona. Účastníky řízení by nepochybně byli vlastníci nemovitostí, které tato vodní díla dosud před povodněmi chrání třeba jen částečně. Není tedy odstraňování „starých“ vodních děl, které nepochybně ovlivňují a vytváří určité vodní poměry v místě zpravidla po dlouhou dobu, nijak jednoduchou a lacinou záležitostí.
Vybudování nových protipovodňových opatření je rovněž složitá záležitost. Jsou-li budována jednotlivými osobami, zpravidla vlastníky povodněmi ohrožených nemovitostí, podléhají samozřejmě územnímu a stavebnímu řízení. Přitom se podrobně zkoumá, zda jejich stavba nezhorší ochranu před povodněmi jiných osob. Pokud by tomu tak bylo – a zpravidla i je – musí být vybudována taková kompenzační opatření, aby ke zhoršení povodňové situace nedošlo nebo aby bylo minimální. Tato kompenzační opatření musí být realizována dřív, než je stavba samotného protipovodňového opatření zahájena.
Opatření k ochraně před povodněmi činí zpravidla obce tak, aby ochránily majetek na svém území – § 86 odst. 1 vodního zákona. Stát a kraje mohou obcím na tato opatření přispět. Obce však mohou požadovat, aby na ně přispěly i „ochráněné“ osoby.
Příspěvky, respektive dotace státu na protipovodňová opatření jsou obvykle vázány na splnění řady podmínek včetně podmínek „environmentálních“.
Je tedy otázka realizace případných protipovodňových opatření v konkrétním místě složitou otázkou priority různých veřejných zájmů. V této věci musí rozhodovat příslušné orgány veřejné správy podle platných právních předpisů.
Platná právní úprava v konkrétní době je pak výsledkem prioritního zájmu společnosti.
Jaroslava Nietscheová, prom. práv.
jaroslava.nietscheova()pvl.cz
